Dnešek se opět nesl v duchu matematicko-kouzelnických soubojů. Děcka se střídala u počítače, aby se svými znalostmi ozbrojila k závěrečné bitvě proti průvodci. Nejmladší účastník však z nové zábavy nebyl příliš nadšen. Měl pocit, že je to na něj příliš složité a chtěl jít domů. Lucka jej však přemluvila ať to taky zkusí, že v jednom dole svede určitě také těžit. A tak to zkusil. Zápasil spíš s klávesnici než s matematikou a to z něj učinilo hrdinu dnešního dne! Jako jedinému se mu povedlo hacknou vyvíjenou výukovou aplikaci a natěžit si surovin co hrdlo ráčí. To vedlo k velké radostí nejen samotného hackera, ale rovněž všech zúčastněných, kteří mu skláněli poklony 🙂
Měla jsem za to, že objevení této díry v programu zhatí celou další hru. Ale k mému překvapení, toho děcka nezneužili a dál hráli férově… opět žasnu. A aby toho úžasu nebylo málo. Další dítě mi přes rameno odkoukalo převody jednotek a dostalo se tak k těžšímu kalibru kouzel. Když jsem se vztekala (na oko) co tam mám furt vymýšlet, abych měla nad nimi chvíli náskok, zeptal se mě desetiletý chlapec, jestli umím integrály! 😀
A tak jsme sehráli dvě hry. A protože v obou případech jsem prohrála, musela jsem s nimi na procházku do obchodu. Vzhledem k tomu, že už bylo dost pozdě a rodiče už si chtěli přijet pro své ratolesti, museli jsme si pospíšit. Tak jsme si dali 2km v poklusu přes vlahé jarní louky. V centru si každý koupil lízátko 3 Kč a běželo se zpátky. Tentokárt nás poháněl ještě i déšť. A zase musím smeknout před děckama. Jejich kondička je úplně někde jinde než rok zpátky!