S Věrkou a Markét jsme se vydali hledat poklad. Lemujíce úbočí Ondřejnícku hledali jsme stopy, luštili šifry, které nás nakonec dovedly k závěrečnému překvapení. Počasí nám naše dobrodružství vydatně okořenilo. Teda spíše dospělým, děti déšť při honbě za pokladem, nijak neregistrovali. Aneb jak komentují výlet rodiče:
„Naši hoši nadšení. Doba, mezi příchodem domů a postelí, o ničem jiném nemluvili než o rouře, kamenech a o tom jak to bylo super. Že jdou příště zase. A když jsem se ptala na déšť, tak řekli že to bylo v poho a že vůbec nejsou mokří a špinaví „
„U nás velmi podobné. O dešti nevěděl nic ( ani když jsem mu sundávala durch mokré ponožky z durch mokrých gumáků. Dokonce ani netušil, že má oblečené tepláky navíc. to mi nevysvětlil…ale naprosto přesně věděl, který poklad je pro koho (maminka dostala největší šutr) a příště jde zas kdyby co bylo….do školy, ALE LESNÍ!!!!!“
„…přišel nadšený, moc jsem toho s ním nestihla probrat, ale poklady rozdělil celé rodině. Zima ani mokro mu nebylo a chlubil se mi ponožkami od kamaráda (i když měl v batohu dvoje svoje, jen si na to nevzpomněl ). Moc díky!!“
Přidejte odpověď
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.