Z dalekých východních krajin dosmejčila Lucka švestky. A protože toto chutné ovoce podléhalo rychle skáze a bylo v množství větším než spotřebovatelném, pokusili jsme se jej zakonzervovat na zimu. Jelikož jsme v Pravěku a takové vymoženosti jako sklenice a hrnce ještě nemáme k dispozici, musíme sušit. A tak jsem sušili. A protože počasí našemu počinu přálo, využili jsme k sušení Slunce.
Autentičnost pravěku jsme trochu porušili výrobou roštů na sušení (dřevěný rám jsme potáhli gázou) s použitím kladívka a hřebíků. Ale snad nám Věrka odpustí.
Udělali jsme též experiment a jeden rošt nechali sušit ve skleníku. A naše pozorování jsou následující:
- Ve skleníku se sušit dá, je to dokonce rychlejší a na ovoce nelétají včely (ano vosy neměly o sušící se ovoce zájem, i když hnízdily nedaleko, zato ze pár včelek si na měkčích švestkách přilepšovalo)
- Švestky sušené na přímem Slunci jsou chutnější, než ty ze skleníka, prohlásil jeden malý degustátor.
Celý den příjemně plynul, Vašek zvětšoval jeskyni na zimu, Lucka sušila a praděti přišli sem tam vypomoci, ale většinou trénovali lovecké dovednosti a naháněli dinosaury po lese a hráli si na pravěk po svém 🙂
Herní ráno
Po ránu, kdy bylo ještě chladno a skleník dovoloval delší pobyt uvnitř, děcka hrály uvnitř společenské hry, kterých je letos opravdu požehnaně! Mezi jinými jsme objevili pradávnou hru s názvem (jak už teď vím Manakala). A protože hra spadá do Starověku, není divu, že jsme si nemohli vzpomenout ani na její název ani na přesná pravidla. Kažodpádně čas rychle plyne a Starověk je tu co by dup, tak zde jsou pravidla k prostudování: http://e-skola.zolta.cz/manakala/ 😉