V naši volnomyšlenkářské bandě se každý rychle nakazí svobodou. A nejen lidé, ale i věci! A tak se stává, že rukavice, čepice, krabičky na svačiny a jiné věci vylézají svévolně z baťůžků a po vzoru svých majitelů běhají vesele po okolí, hrají si na schovávanou a občas se někde zapomenou a neslyší na volání. Tato nedisciplovanost věcí je k vzteku a přináší jejich majitelům krušné chvíle, zejména v čase odjezdu. Ale myslím, že jde o důležité momenty, kdy děti pociťují důsledky svého chování a všichni na vlastní kůži zjišťujeme, že svoboda jde ruku v ruce se zodpovědností.
Holt když učíš botu lítat, může se stát, že ti odletí a půjdeš domů bos.
Tímto se rodičům omlouváme za všechny nezvěstné věci a svršky, ale není v našich silách dopřát dětem svobodu a převzít zodpovědnost za jejich věci a ani by to nebylo správné.
Zoufalý pláč.
„No nedá se nic dělat, tu rukavici už nestihneme najít, za chvíli je tu autobus. Pojedeš bez rukavice. Příště ji v klidu dohledáš a dáš si na ní lepší pozor.“
„Neee… Já nemůžu jet bez té rukavice. Máma mě bez ní nepustí domů!“
„Jak to?“
„Ráno mi říkala, že se bez těch nových rukavic nemám vracet!“
…jedna taková zkušenost vydá za tisíc ignorovaných upomínek.
Ale nejsou to jen děti a rodiče, kteří se potýkají s neukázněností věcí. I průvodce to často zlobí. I když se snažíme minimalizovat množství erárních věcí, přece jen nějakou tu hru, knížku, nástroj máme. A zrovna hry se svou přirozenou hravostí, nikdy dlouho nevydrží sedět v krabici. A tak třeba pěšák pozve na rande nepřátelskou královnu, někam spolu utečou a máme po šachách 🙁 Na jedné straně to těm dvěma přejeme, ale na druhé straně bychom si i rádi zahráli… Co teď?
A tak jsme s dětmi jednou řešili, jak bychom si mohli vyrobit chybějící figurky. Klasicky se figurky soustruží. Lucka soustruh má, ale prý je to dost nebezpečné a pracné. Při hledání řešení jsme se dostali k herním kamenům. Ty by se daly pokreslit, jenže kamínek je malý, naše malovací schopnosti různorodé a figurky by měly být stejné a snadno rozpoznatelné… A tak jsme řešili jak kamínky potisknout a oklikou se dostali k ubrouskové technice. Lucka riskla svou tiskárnu a povedlo se! Takže teď když se nám nějaká figurka zatoulá, stačí najít vhodný kamínek, vystřihnem si z ubrousku požadovanou figurku, přilepíme dvěma vrstvama lepidla (jedna lepící, druhá lakovací) a tradá náhradník je na světě. A s trochou snahy to zvládnou i ti nejmenší ♥
Ale šachy nejsou jediná hra, která potřebuje figurky. U těch ostatních je třeba figurku, která reprezentuje hráče…
A takhle to končívává, když se místo viníků hledá řešení 🙂