Kadibudka

Stála zarostlá v koutku zahrady, léta nepouživána a všemi zapomenuta. Až…

Lucka: "Mami zůstaly ještě někde ty děravé židle od babiny?"
Máma: "Ne, všechny jsem vyhodila. Na co?"
Lucka: "Řešíme kadibudku na Tábořitě."
Máma: "Tak si vezmi tu kadibudku co je nazahradě."
Lucka: "Jakou? … Jóó tuhle!"

Jak jsem na ní mohla zapomenout, mojí chloubu! Původně to byla voliéra pro andulky. Posléze jsem jí přestavěla na kadibudku. Ještě pár let zpátky sloužila jako skladiště podestýlky a elektrorozvodna pro slepice. A nyní…

Vysekaná z houští, naložena na přívěs získává novou vizáž pod rukama malých designeru. Bylo mi řečeno, že jim do barev nemám co kecat, když je to pro děti. Tak mlčím a žasnu. Podle Marie Kondy jsou nepoužívané a zapomenuté věci nešťastné. Něco na tom asi bude. Tahle kadibudka teď září štěstím.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*